Můj příběh

,,Již 15let mám vlastního koně a chci Vám ukázat, jaký může být život po jeho boku."

,,Jsem spokojená majitelka spokojeného koně.“

Jsem šťastná a spokojená majitelka spokojeného koně. Ale i maminka dvou holčiček, milující manželka. Bydlím na statku, kde chovám ovečky, koně, slepice a žiji blíž přírodě. Mou vášní je moje rodina, zvířata, zahrádka a příroda. Rostu, užívám si a žiji život, ve kterém si plním své sny.

 

Ale moje cesta za splněným dětským snem o statku s vlastním koněm byla klikatá….

Koně jsem dostala před patnácti lety jako vánoční překvapení. Byl to šok, který nebyl moc spojený s velkou radostí, která by se očekávala od patnáctileté holky, co již dobrých pět let jezdila. Můj zdravý rozum mě už tenkrát varoval. Tatínek mé negativní argumenty smetl ze stolu se slovy : ,,Neřeš to, já se o vše postaral.“

 

Vlasní kůň mi obrátil život naruby…

Mně se obrátil život naruby, ze spokojené členky jezdeckého klubu se stala majitelka koně. Navíc ustájeného na takovém principu, že si kůň v době mé nepřítomnosti na sebe vydělá jako provozní kůň jezdecké stáje.

Abych uchránila svého miláčka před začínajícími nezkušenými jezdci, co do koně kopou, aby šel, a trhají mu v hubě udidlem, aby šel, kam chtějí, jsem byla u koní každou volnou chvíli. Nebylo to jednoduché, jezdecká stáj se nacházela 3km přes kopec od vesnice, kde jsme měli chalupu. Takže v pátek po škole většinou s babičkou hurá na chalupu. A v neděli zpátky. Celé dny u koní za jakéhokoliv počasí.

Majitelce jezdeckých stájí začala nevyhovovat její neuvážená nabídka ustájení a mně nastalo peklo. Lítala jsem mezi majitelkou, která mě citově vydírala, že nedá koni nažrat, a tátou, který říkal, že smlouva o ustájení je daná. Vygradovalo to zatažením právníků do sporu, kteří stejně nic nevyřešili. Já kvůli svému koni chodila dál do stájí, abych se postarala o krmení svého miláčka, ale už ne s radostí.

 

Zoufalství mě donutilo konat…

 Byla jsem tak zoufalá, že jsem si řekla dost, takto to dál nejde. Koně jsem se vzdát nechtěla, milovala jsem ho, ale v psychickém napětí dál žít nemůžu. A začala konat sama, když se dospělí nemohli dohodnout. Navrhla jsem majitelce po konzultaci s babičkou a maminkou, které mi slíbily finanční pomoc, že smlouvu napíšeme novou, ale se mnou. Budu platit 2/3 ustájení, na zbylou si kůň vydělá, ale pod zkušeným jezdcem.

 

Ale snu o statku s koněm za domem jsem se nevzdala …

A od té doby sem byla svobodnější. Ale chtěla jsem víc. Snila jsem o statku, kde budu mít koně za domem a budu se o něj starat dle svých představ. Za tím mi muselo, ale stačit, že jsem si koně ze stáje vodila na víkendy, prázdniny a později na zkouškové na chalupu. Za sousedy jsme měli moc hodné chovatele krav, co mi přes zimu poskytli pastvinu s přístřeškem a přes zbytek roku louku, kterou jsem si po senosečích oplotila ohradníkem a večer po zavření krav jsem koně mohla zavést do ohrady na večerní pastvu. A tak pomalu přešel můj kůň z boxu na přirozený typ ustájení.

 

Můj kůň blíž přirozenějšímu chovu…

Po studiu jsem se rozloučila s majitelkou stájí v dobrém, koně jsem přestěhovala už bez obav na pastvinu, kde jsme jako parta 8 majitelů koní vybudovali přirozený typ ustájení a formou pokus omyl směřovali ustájení k naší i koňské spokojenosti.  A já díky svému koni pomalu objevila, že tento typ ustájení je i pro koně vyšlechtěné do sportu.

Ale stále to nebylo úplně podle mých představ, přece jen 8lidí, 8možných představ a z toho jen kompromisy. Věděla jsem, že můj sen se ale brzo stane skutečností.

 

Můj sen se stal skutečností …

A po několikaletém hledání vhodného místa jsme zakotvili s manželem a již narozenou dcerkou na našem statku. Uplatnila jsem při rekonstrukci své zkušenosti s přirozeným ustájením koně a po roce budování ho přivedla do jeho domova, který jsem mu i sobě skoro 15let slibovala.

 

A tak jsem se rozhodla o své zkušenosti a svou cestu podělit s vámi - lidmi, kteří stejně jako já touží být spokojenými majiteli spokojeného koně anebo sní o vlastním koni a můj příběh jim může ukázat, jaký může být život po boku vlastního koně než se pro tento život rozhodnou.

 

 

,, Jsem spokojená máma ... 

... i chovatelka."

,, Plním si své sny."

,, Já a můj kůň - jsme partneři"