Každý den není posvícení

Na statku zažívám i období velké zkoušky. Radost střídá beznaděj, zoufalství a chuť vše vzdát.

Je jaro, roční období, které mám od malička nejraději. Po studené zimě opět teplo. Ale co se mi nejvíc na jaře líbí, je nový život. Příroda se probouzí, vše roste, rodí se mláďata, ptáci zpívají. Ale to moje letos dostalo nádech smutku a zoufalství…

Chovám ovečky, takže s jarem očekávám jehňátka. Chodím do stáje a hlídám ovce. Jedna ovečka ovšem nevypadá dobře, sice má termín porodu, ale to co z ní leze, není plodový vak s jehňátky. Má výhřez pochvy-velice atypické u mladé ovečky-prvničky. Je zle. Volám veterinářku, ta se slovy ,,já ti pomůžu, neboj“ z ovečky vytáhne jehňátka – 2 jehničky, ale ovečka umírá. Se slzou v oku ji stačím říct jen to, že má krásné holčičky…

Teď nastává boj o život jehniček. Beru je domů a stávám se jejich náhradní maminkou. Jako bych toho neměla sama už dost- jeden kojenec doma už je – moje Elinka. Přikrmuji je z láhve umělým mlékem ve stejném časovém intervalu, co kojím svou holčičku. Ve dne i v noci. Přes veškerou péči i s pomocí mých rodičů se jehničky nedaří zachránit….

Mezitím se narodí další jehňátka, zdravá a krásná. Ale stále cítím velký smutek za zemřelé ovečky… Při pohledu na skotačící školku jehňátek si nařizuji radovat se z nich, život nekončí…  Říkám si, už to zlé máme letos za sebou a už bude jen dobře.

P1240386

Ani ne po týdnu, další výzva, tentokrát kůň. Stojí jen na třech nohách a poskakuje k senu. Prohlédnu ho a zjišťuji, že to bude zřejmě absces v kopytě. Takže nohu zapařuji. Další práce navíc. Po 3dnech mu oteče spěnka i šlachy, pro jistotu zavolám veterinářku.  Do rána je ale vše jasnější, na veterinářku už čeká prasklý absces nad korunkou kopyta, zapařování pomohlo. Kůň dostává pro jistotu antibiotika.

Ale tím výčet zdaleka nekončí…

Odpoledne poklízím doma a slyším štěkot z dětské chůvičky. Podívám se z okna a po dvoře se prohání dva cizí psi plemene něměcký ovčák. Zuřím, kde se tam vzali! Štěkají na berana a koně s bolavou nohou. Vyběhnu ven, aniž bych si uvědomila jakékoliv riziko, zařvu na ně a oni utíkají pryč, k sousedům. Odtud přiběhli. Nemáme ještě dodělaný plot. Zkontroluji kočárky, obě moje holčičky spí. Jdu k sousedům zjistit, čí to jsou psi, oni totiž psy nemají. Sousedi nevědí, dostali se k nim z ulice otevřenou bránou.

Odpoledne zjišťuji, že zakousli všechny moje slepice. Jsem v šoku. Cítím velkou beznaděj, zlost a bezmoc…

P1250341

Nebylo toho na jednu mámu a chovatelku už dost? Proč se to na mě sype? Už nemůžu!!! Bojuji s větrnými mlýny. Po tváři mi tečou slzy…jsem zoufalá… jsem na dně svých sil… Stojí mi to za to? To má být splněný sen o životě na statku? Nemám to zabalit? Nebylo by mi lépe někde jinde?

 Jdu stále hlavou proti zdi. Narodila jsem se ve znamení berana, tak je houževnatost a tvrdohlavost předpokladem nebo ne?  ….

Přemýšlím ve vaně, kterou si dávám na uklidnění… manžel hlídá děti a jediné, co mi na to řekne je, ať nešílím a nechodím v těch špinavých botech po chodbě… Vana mi pomůže. Urovná myšlenky.

A jaký je výsledek?

Takový, že do dalšího dne onemocní děti, abych si uvědomila, že může být i hůř. ,,Jenom“rýma. Ale já jsme v jednom kole mezi utěšováním a podáváním kapesníků. A po péči zasloužená odměna, onemocním i já. Ale kdo bude utěšovat a podávat kapesníky mně? Kdo se o mě postará? Děti nebo zvířata?…

Zase bude líp… a o tom to je.

Po období radosti přichází na vyrovnání období smutku. Ale bez smutku by nemohla být radost. Nelze žít jen v radosti, pak bychom nevěděli, proč se radovat, nevážili bychom si ničeho a nemohli si pořádně vychutnat ten úspěch. Bylo by to něco tak samozřejmého až neviditelného.

Patří to k životu. To vás jen život testuje, jestli to dáte. Jestli opravdu tyto překážky překonáte.  Jestli myslíte vážně, to co děláte. Splněný sen není jen o radosti, štěstí a pohodě. Patří k tomu často i překonávání sama sebe a dřina.

 Je třeba se poučit, poděkovat i za toto období. Posunuje mě to dál. Umožňuje mi přemýšlet, zhodnotit život a mít v budoucnu radost a vděčnost.

 

Jana Cvilinková
Miluji zvířata a udělala bych pro ně cokoliv. Již 15let mám vlastního koně a chci vám ukázat, jaký může být život po jeho boku. Můj příběh si přečtete zde>>
Komentáře
  • Stáhněte si e-book a zamilujte si přirozené ustájení.
  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky